Slovníček

A

abiotický: neživý, týkající se neživé přírody
absces: hnisem vyplněná dutina vzniklá rozpadem tkáně (zánětem)
adaptace: přizpusobení organismu daným podmínkám prostředí změnou tvaru a funkčnosti zajištující lepší prežití
aerobní: využívající kyslík
akaricid: prostředek pusobící proti roztočům a klíšťatům
anaerobní: nevyužívající kyslík
anaerobní bakterie: bakterie žijící v prostředí bez přítomnosti kyslíku, který je pro ně často smrtící. Anaerobní bakterie běžně nacházíme ve střevech, v přírodě pod vodní hladinou.
anamnéza: soubor údaju o zdravotním stavu pacienta před vlastní nemocí
anémie: chudokrevnost
anorexie: odmítání potravy
antibiotika (antibiotikum): zkr. ATB, látky, které zastavují rust bakterií a jiných mikroorganismu - chlamydií a mykoplazmat nebo je ničí. Baktericidní antibiotikum přímo ničí, kdežto bakteriostatické zastavuje růst a množení. Dnes se vyrábejí synteticky. Nejduležitejší skupiny antibiotik jsou peniciliny, tetracykliny, cefalosporiny, makrolidová ATB (erytromycinová řada), aminoglykosidy, chinolony, peptidová řada. Širokospektrá antibiotika se používají u onemocnění, u nichž neznáme druh původce. Při nedodržení léčebného režimu a dávkování hrozí riziko vzniku rezistence dané bakterie vuci ATB, což pak může ohrozit další nemocné, kteří se jí nakazí. Obdobou antibiotik jsou chemoterapeutika.
antibióza: léčení antibiotiky
antimikrobiální: pusobící proti mikroorganismum
antimykotika: léky pusobící proti houbám a plísňím
antimykotikum: lék proti plísňím
antiseptikum: lék proti mikroorganismům
aplikace: podání (léku)
arthritis (artritida): záňet kloubu
atrofie: zmenšení a chřadnutí orgánu (napr. kuže) v důsledku špatné výživy či nemoci. Atrofovaná kuže je snadno řasitelná a prosvítají jí cévy
auskultace: vyšetření stetoskopem
autoinfekce: česky samoinfekce, infekce šířená z již infikovaných míst téhož organismu, infekce bez mezihostitele nebo volne žijících stadií cizopasníku
autotomie: schopnost odvržení končetiny (např. u sekáčů) nebo ocasu (např. u ješterů)

B

bakterie: bakterie je jednobunečný organismus. Buňka bakterii je primitivnejší než buňka rostlin a živočichů. Na rozdíl od virů obsahuje i tzv. buněčné organely, které jí umožňují vlastní metabolické pochody, život a množení nezávisle na hostiteli, pokud má príznivé podmínky. Bakterie, která zpusobuje nemoci, se nazývá patogenní. bakterie gramnegativní a grampozitivní: klasifikační kritérium bakterií. Bakterie je obarvená krystalovou violetí a Lugolovým roztokem. U gramnegativních bakterií je obarvení možné odstranit organickými rozpouštedly (líh), kdežto grampozitivní bakterie barvivo zadržují. Tento jev určen složením buňečné steny. Grampozitivní bakterie ji mají tvořenou silnou vrstvou mureinu, gramnegativní také, ale ješte ji mají obalenou vnější třívrstevnou membránou z proteinu, liposacharidu a lipoproteinu.
benigní: nezhoubný. Používá se k označení onemocnění, které nevede k težšímu poškození organismu a smrti a má tendenci na vyléčení. Opak je maligní.
bentál (bentické, á): oblast dna
bilaterální: dvoustranné
biopsie: odběr malého vzorku tkáně k vyšetření
biotický: vztahující se k živým organismům
bradavice: synonymem je termín veruka, drobný kožní výrustek vzniklý růstem buněk pokožky
bradykardie: zpomalení tepu
brakická voda: voda s obsahem solí mezi mořskou a sladkou vodou

C

coxa: kyčel
cystotomie: chirurgické otevření močového měchýre

D

defekace: vylučování stolice, kakání, velká potřeba.
degenerace: úbytek až ztráta specializované funkce buňek, tkáně či orgánu. Změněný orgán není schopen plné funkce.
dekapitace: odstranění hlavy
dermatitis (dermatitida): zánět kůže
dermatomykóza: kožní plísňové onemocnení
dna: ukládání solí kyseliny močové(urátu) ve tkáních
diagnostikovat: určovat, rozpoznávat nemoci
disjunktní: nesouvislí (o areálu)
dominance: převládnutí, nadvláda
dorzální: hřbetní, ležící blíže ke hřbetu
dorzoventrální: probíhající od hřbetu ke břichu
duodenuni: dvanáctník, část tenkého střeva

E

edém: otok, nahromadění tekutiny ve tkáni
EDTA: antikoagulant, prostředek omezující srážení krve
ekdyze: svlékání
ekloze: líhnutí
ektofág: organismus živící se na povrchu hostitele
ektoparazit: organismus parazitující na povrchu hostitele
ELISA: sérologický test na přítomnost určitých protilátek
endemické: místní, trvale se vyskytující jen v určitém místě
epitel: krycí tkáň, výstelka dutiny v orgánech, svrchní vrstva tkáně. Například sliznicní epitel, který má ochrannou funkci.
epizootie/episootologie: věda zabývající se vznikem, šírením, potlačováním a prevencí nakažlivých nemocí zvířat
endokrinní funkce: funkce žláz s vnitřním vyměšováním
enterotomie: chirurgické otevření střeva
environmentální: týkající se životního prostředí
enzym: látka, ovlivnující chemické pochody v těle
epidermis: pokožka
epiperitoneální: ležící nad pobrišnicí
eroze: poškození kůže, které zasahuje jen do pokožky, někdy i oděrka (exkoriace).
erytrocyt: červená krvinka
exogenní vývoj: vývoj ve vnejším prostředí
exsikóza: vyschnutí, dehydratace
extracelulární: mimobuněčný
extrarenální vylučování elektrolytu: vylučování solí nezávislé na ledvinách
exuvie: svlečka
ezofagus: jícen

F

faeces: výkaly
fakultativní: nepovinný, schopný výběru
farmakokinetické vyšetrení: vědecké studie zkoumající příjem, odbourávání a vylučování léku, popřípadě jejich úcinných látek
fascie: povázky, vrstva pojivové tkáně
femorální póry: druhově specifická ústí žláz na vnitřní straně stehna
femur: stehno
ferální: zdivočelý
feromony: hormonum podobné látky vylučované do vnejšího prostředí zvláštními žlázami; jejich smyslem je informovat ostatní príslušníky druhu a vyvolat u nich určitou reakci
fertilizace: oplození
fissura: naštípnutí kosti bez dislokace
fraktura: zlomenina kosti nebo krunýře
fylogeneze: evoluční vývoj
fyziologický: odpovídající normálnímu, zdravému stavu organismu

G

gangréna: snet - nekrotický rozpad tkáně vysycháním, hnilobou, pusobením bakterií. Zánětlivé místní odumírání tkáně.
gastritis (gastritida): zánět žaludku
gastrotomie: chirurgické otevření žaludku
gingivitis (gingivitida): zánět dásní
gonády: pohlavní orgány
gonochoristé: druhy živočichů s odděleným pohlavím, živočichové kdy v populaci jsou samci i samice

H

hematokrit: procentický poměr buněčných částí krve a krevní plazmy
hemipenisy: párový kopulační orgán ještěrů a hadů (jedn. číslo: hemipenis)
hemoglobin: červené krevní barvivo
hemolyza: rozpad červených krvinek
hepatitis (hepatitida): zánět jater
hepatopatie: onemocnění jater
herbivor: živočich živící se prevážne rostlinami
herbivorní: býložravý
hermafrodit: obojetník, mající samčí i samičí orgány zároveň
heterogenní: vícehostitelské
histologie: mikroskopické vyšetření tkání po jejich fixaci a obarvení
hnis: hustá nažloutlá tekutina tvořená zejména bílými krvinkami, mrtvými buňkami a bakteriemi, tvořící se v místech záňetu
hybridizace: krížení druhu mezi sebou
hypersexualita: zvýšená sexuální intenzita (časove i mírou)
hypertrofický: nadměrně vyvinutý
hypoxie: nedostatek kyslíku

CH

chitin: stavební polysacharid vyšších hub a bezobratlých živočichů (např. krunýř korýšů, krovky hmyzu), součást buněčných stěn některých mikroorganismů
chorda: struna

I

i.m.: intramuskulárne (injekce do svalu)
i.p.: intraperitoneálne (injekce do dutiny brišní)
idiosoma: tělo roztočů (splynutí hlavohrudi a zadečku)
ichtyofauna: skupina živočichů do které se řadí vetšinou všichni studenokrevní vodní obratlovci
indikace: léčebný příkaz, soubor okolností, které vedou k určitému léčebnému postupu nebo zákroku
indikátor: ukazatel
infiltrace mnohobuněčná: invaze ruzných zánětlivých buňek
infúze: podávání roztoku do cévního systému (do žíly)
inkubace: doba od snesení vejce do vylíhnutí mláděte
intoxikace: otrava
intracelulární: vnitrobuněčný
intracytoplazmatický: ležící v buněčné tekutině (cytoplazme)
intranukleární: ležící v buněčném jádru
intravazální: do cév

J

juvenilní: mladý, pohlavně nedospělý

K

kachexie: chronické zhubnutí
karapax: hřbetní část krunýře u želv
karcinom: maligní nádor
kastrace: odstranění pohlavních orgánů
kaudální: ležící blíže k ocasu kg ž.h.: kilogram živé hmotnosti
kloaka: koncová část tlustého střeva, do které ústí vývody vylučovací, trávicí a rozmnožovací soustavy
kolon: tračník (úsek tlustého střeva)
konidofory: rozmnožovací hyfy plísní
konkávní: vyhloubený, dutý
konvexní: vypouklý
kortikoidy (kortikosteroidy): léčiva podobná hormonům kůry nadledvin. Mají protizánětlivý, protialergický imunosupresivní účinek. Podávají se u chorob, u nichž je nutné tlumit nadměrnou činnost imunitního systému a mírnit symptomy. Tlumí příznaky, avšak nikdy skutečně neléčí. Dlouhodobé užívání má vedlejší úcinky: tlumí činnost kůry nadledvin, zvyšuje tělesnou hmotnost, pusobí osteoporózu, deprese. Po prerušení léčby se nemoc může vrátit.
kosmopolitní: rozšírený po podstatné části zemského povrchu
kraniální: ležící směrem k hlavě
kraniokaudální: probíhající od hlavy k ocasu
kutikula: svrchní nebuněčná vrstva na povrchu živocichů

L

latence: doba nečinnosti, bez příznaku.
laterální: ležící u strany těla, boční
laterolaterální: probíhající od jedné strany těla ke druhé
letální: smrtelný
leukocyty: bílé krvinky
léze: poškození orgánu např. kuže, je zpusobené patogeny a narušuje její funkci.
limnický: označení pro sladkovodní prostředí
lokomoce: aktivní pohyb
lymfa: míza, tekutina vznikající v orgánech odváděná mízními cévami zpět do krve. Tvoří se z tkáňového moku, který obklopuje buňky a zajištuje jejich výživu. Nevstřebaný tkáňový mok obohacený o bílkoviny je základem lymfy. Při průtoku lymfatickými uzlinami se filtruje a obohacuje o bílé krvinky.

M

makrofágy: určitá skupina bílých krvinek lapajících a požírajících bakterie a jiná cizorodá tělíska
maligní: zhoubný
marginální: okrajové
mediální: ležící ve středu
metamorfóza: proměna (např. larvy v dospělce)
metanefros: mocotvorné ústrojí plazů, ptáků, savců
metaplazie: přeměna diferencované tkáně ve tkáň jinou
m.j.: mezinárodní jednotka
mikce: močení
monokultura: kultura jediného druhu (bakterií)
morfologie: nauka o tvarech
mortalita: úmrtnost
mykóza: plísňové onemocnění, onemocnění způsobené houbami

N

nekróza: rozpad, odumírání buněk, tkáně.
neoplazie: tumor, otok, novotvar
nidifugní: nekrmivý

O

obligátní: povinný, nutný
olfaktoricky: čichem
ontogeneze: zárodečný vývoj
oportunistická infekce: infekce propukající jen v případe poškození nebo oslabení organismu, nebo po likvidaci puvodní zdravotní příčiny
osteosyntéza: chirurgické ošetrení zlomenin kostí
ovariektomie: chirurgické odstranění vaječníku
ovarium: vaječník
oviparní: kladoucí vejce - vejcorodý
ovoviviparní: vejce zustávají po dobu vývoje zárodku v matčine těle, mláďata se z nich líhnou v okamžiku porodu, nekomunikují však s tělem matky (vejcoživorodí)
ovulace: uvolnění vajíčka z vaječníku
oxytocin: hormon vyvolávající porodní stahy

P

pankreas: slinivka brišní
paraimunizátor: lék nespecificky zvyšující odolnost organismu vůči virové infekci, podporuje imunitu obecně
paramediální: ležící stranou od středu těla
parazit: organismus menší než kořist, kterou zpravidla nezabíjí a tudíž interaguje s malým množstvím těchto živitelů
parenterální: (lék, výživa) podávané mimo trávicí soustavu (nitrožilne apod.)
patogen: látka, nebo mikroorganismus, který zpusobuje onemocnění.
patogenní: způsobující onemocnění
patologický: chorobný
pelagiál: oblast volné vody
perfuze ledvin: průtok kapaliny ledvinami a její vyloučení v podobě moči
perikarditis (perikartitida): zánět osrdečníku
periferní: okrajový, krajní
peritoneuni: pobřišnice
peritonitis (peritonitida): zánět pobrišnice
plastron: břišní část krunýře želv
plazma: tekutá složka krve
plazmatické bunky: určitý druh bílých krvinek schopných tvořit protilátky
pleuroperitoneální dutina: jednotná dutina hrudně-břišní vyplněná hrudním a břišním tukem )
pneunionie: zápal pli
p.o.: per os, orálně, tlamou
pohlavní dimorfismus: samec a samice se liší vzhledem (velikostí, tvarem či zbarvením)
poikilotermní: s proměnlivou tělesnou teplotou
polymorfismus: termín označující různé vlastnosti ruzných jedinců v rámci druhu
post mortem: po smrti
posthibernacní: po zimování
predátor: organismus spíše vetší než korist, živící se jinými živočichy přiměřeně velkých rozměrů, které aktivně loví
predispozice: zvlášt výrazná náchylnost jedince k určitému onemocnění
profylaktický: předbežný, ješte než se objeví klinické příznaky nemoci
purinový: sloučeniny pocházející z nukleových kyselin buněčných jader
pylorus: vrátník, vývod žaludku

R

recentní: současný, dnes žijící (druh)
recidiva: návrat nemoci, která již byla vyléčena nebo u níž zmizely příznaky.
retence: zadržení, zástava nebo porucha vylučování.
rezistentní: nereagující na léčbu
rhinitis (rinitida): zánět sliznice dutiny nosní (rýma)

S

s.c.: subkutánní, podávaný injekcne pod kůži
sarkom: nádor měkkých tkání
sedace: uklidnění pomocí léku
sekret: výmešek žlázy
selekce: priřozený nebo umělý výběr určitých jedinců k reprodukci
semiadultní: zpola dospělý
separace: oddělení
sepse: všeobecná infekce způsobená zánětlivými bakteriemi ("otrava krve")
septikemie: výskyt bakterií v krvi
serotonin: látka, vyskytující se v tkáních, má význam jako neurotransmiter
sérum: nažloutlá tekutina, která vzniká po sražení krve.
sexuální: pohlavní
sfagmun: rašeliník
soliterní: osamocený
soma: tělo
sp.: zkratka za rodovým jménem, znamená blíže neurčený druh
spp.: zkratka za rodovým jménem, více blíže neurčených druhů
specifický hostitel: vhodný hostitel, ve kterém se může parazit dále vyvíjet
steatitis (steatitida): zánět tukové tkáně
sterilní: prostý všech zárodků
stomatitis (stomatitida): zánět sliznice dutiny ústní
stres: soubor reakcí organismu na vnitřní nebo vnější podněty (stresory) narušující normální chod funkcí organismu
svalový relaxans: lék uvolnující napětí svalu
symbiosa: forma spolužití dvou či více organismu, při níž alespoň jeden z partneru je závislý na partneru druhém a svou činností ho nepoškozuje
sympatrický: vyskytující se současně
synantropní: žijící v blízkosti človeka
syndrom: komplex příznaku, vyvolaných určitým onemocněním
systemická antibióza: dávka antibiotika, která se má krví rozvést do celého těla

T

taxon: popisná kategorie zoologického systému (nadřazený pojem termínum poddruh, druh, rod, řád, atd.)
taxonomie: zařazení, kontaktní
temporální: dočasný
terapeutická hladina úcinné látky (léku): taková koncentrace léku v krvi, která zpusobí očekávaný efekt (např. antibakteriální aktivitů)
terestrický: vyskytující se na souši
terestrictí živocichové: suchozemští živočichové
teritoriální druh: druh rozlišující a chránící určitý vymezený prostor
terminace: ukončení existence druhu test
rezistence: antibiogram, zkouška citlivosti bakteriálních kultur vůči antibiotikům
thorax: hruď
tibia: stehno
toxický: jedovatý
toxiny: jedovaté látky
trombóza: ucpání (cévy) krevní sraženinou
tumor: otok, novotvar (nádor), neoplazie
tympanální ústrojí: sluchová ústrojí

U

ubikvistický: všude rozšířený

V

ventrální: na spodní straně těla, břišní
ventrikula: srdeční komora, komora obecně
vexátor: trapič, obtěžovatel (např. mouchy ve stájích)
virostatikum: lék proti virovým onemocněním
viscerální: útrobní (např. viscerální dna)
viviparní: živorodý
výter trachey: výtěr z ústí prudušnice pro parazitologické, bakteriologické, mykologické nebo virologické vyšetření

Z

zánet: základní nespecifická obranná reakce organismu (projevy: zarudnutí, bolest, otok, porucha funkce)